Zhruba dva tisíce lidí zavítaly na sobotní mši, která se konala pod širým nebem na Vavřinečku u Domažlic. Mnozí z nich si oblékli nejsvátečnější kroje. Pouť je součástí Chodských slavností, které patří k největším a nejstarším národopisným festivalům v zemi.
Letošní, sedmdesáté výročí si nenechala ujít Jana Svobodová s maminkou, bratrem i malými neteřemi. „Bez kroje by to zkrátka nebylo ono, i když je v něm horko,“ usmála se pětačtyřicetiletá žena. „U nás v rodině se dědí. Ten svůj mám po praprababičce. Neteře už samozřejmě taky dostaly,“ nastínila, než vyrazila ke kostelu svatého Vavřince.
Průvod zahajovali ministranti, pak kráčeli chodští praporečníci, mezi nimi byli Martin Přibek z Draženova nebo Adolf Dejdar z Pelechů. „Je to největší událost u nás. Přeci ji nemůžu vynechat,“ podotkl Dejdar. Následovali hasiči, myslivci, sokolové a další stovky věřících v krojích.
Na bohoslužbu dorazili tři biskupové. Ten litoměřický, Stanislav Přibyl, v kázání lidem připomněl, jak důležité jsou osobní vztahy a pomoc druhým. Poutníci pak zamířili do centra Domažlic, které zaplnila vystoupení lidové hudby a tance.
Nechyběly ani řemeslné trhy a samozřejmě tradiční chodské koláče. „Letos jich v Bořicích upekli devět tisíc,“ vypočítala Kristýna Grösslová u stánku, kde se střídal jeden zákazník za druhým. Své příbuzné provedla městem Barbora Kohoutová. A zastavila se také na místní věži. „Dřív jsem tady zvonila. Než si štafetu přebral brácha, který se tomu věnuje doteď,“ prozradila.
Josef napsal:
zajímavé